Titul Po čem ženy touží (2000)

režie: Nancy Meyers
hrají: Mel Gibson, Helen Huntová, Alan Alda, Ashley Johnson, Marisa Tomei ad.
produkce: Josh Goldsmith, Cathy Yuspa, Nancy Meyers ad.
scénář: Josh Goldsmith, Cathy Yuspa, Diane Drake a Nancy Meyers
oficiální stránka: www.whatwomenwantmovie.com

    Hlavním hrdinou filmu po čem ženy touží je úspěšný Nick Marshall (Mel Gibson), který pracuje v prestižní reklamní agentuře Sloan Curtis. Dalo by se říct, že Nick je celkem bezohledný šovinista, za což z velké části může i prostředí ve kterém vyrůstal. Nickova matka totiž pracovala jako tanečnice v Las Vegas. Malý Nick se stal jakýmsi maskotem tanečnic z matčina zaměstnání. Úspěch u žen ho neopustil již nikdy, nikdy se však nesnažil ženám porozumět (hezká fráze:).
    Nick nyní očekává dosud největší úspěch své kariéry, totiž povýšení na post "kreativního ředitele". Kromě toho se také vdává jeho bývalá žena, což je pro Marshalla též velmi příznivá okolnost. Vše se však najednou zhrotí, když ředitel společnosti Dan Vanamaker (Alan Nick Marshall (Mel Gibson) jako citlivý otec vybírající s dcerou šaty na ples Alda) jmenuje na místo kreativního ředitele Nickovu konkurentku Darcy Maguirovou (Helen Huntová). To je samozřejmě pro šovinistického Nicka velmi hořká porážka a on se rozhodne, že "své" místo získá za každou cenu zpět. Jeho znechucení se ještě zvětší, když nová ředitelka nastíní novou strategii firmy, totiž proniknout na trh se zbožím pro ženy. Právě díky dosavadnímu nezájmu o tuto část trhu totiž firma Sloan Curtis spadla z vrcholu reklamních agentur a cílem ambiciózní Darcy je se na špici opět dostat. Darcy zahájí tím, že všem rozdá balíčky obsahující některé ženské potřeby jako rtěnka, řasenka, punčocháče či depilační vosk. Každý zaměstnanec firmy Sloane Curtis má na jeden nebo dva z těchto předmětů vymyslet nějaký reklamní slogan. Aby toho nebylo málo, dostane Nick, vzhledem k tomu, že jeho ex-manželka je na svatební  cestě, na starost svou dospívající dceru.
    Nickovi se nápad nové kreativní ředitelky zdá jako pěkná blbost, rozhodne se ale, že něco rozhodně vymyslí. Posilní se červeným vínem, svého oblíbeného Franka Sinatru vymění za Marydith Brooks, jejíž cédéčko najde mezi dceřinými věcmi, a začne pro lepší inspiraci jednotlivé dámské výrobky obsažené v balíčku v koupelně zkoušek. Zkoušení se mu ale vymkne z rukou a zčásti díky alkoholu, zčásti díky jisté nešikovnosti v zacházení s pro něj nezvyklými věcmi se Nickovi stane nehoda. Dostane ránu elektrickým proudem a probere se až druhý den ráno.
    Zdá se, jako by se mu nic nestalo. Jaké je však Nick Marshall (Mel Gibson) a kreativní ředitelka Darcy Maguirová (Helen Huntová) jeho překvapení. když zjistí, že slyší, co si ženy myslí. Ze začátku je naprosto zděšen, neboť zjistí, že přestože se jim celkem líbí, myslí si o něm většina žen, že je to pěkný blbec. Počáteční zoufalství ho dožene až k sebevražedné akci se zapnutým fénem za bouřky na balkóně, jejímž cílem je se díky další ráně proudem dostat znovu do normálního stavu. Nick sice záhadným způsobem přežije jeho schopnost slyšet myšlenky žen však nezmizí. Až jedna psycholožka mu odhalí, jaké mu vlastně jeho nový dar poskytuje možnosti. Nick může vlastně zjistit, to co všem mužům vrtá hlavou, totiž po čem vlastně ženy touží.
    Své schopnosti čtení ženských myšlenek začne Nick Marshall využívat doslova k vykrádání nápadů Darcy Maguirové, které poté prezentuje jako své vlastní. Darcy je z toho tak zmatená, že nakonec neví, jestli to či ono napadlo dříve ji či, zda to slyšela od Nicka. Nick tráví v blízkosti Darcy mnoho času, a jak už to u lehce romantických komedií bývá špatným zvykem, situace se Nickovi vymkne z rukou a do Darcy, svého dosavadního úhlavního nepřítele, se zamiluje...
    Asi i vy jste viděli ty děsné plakáty na tento film, s kterými se člověk nedobrovolně setkává již zhruba měsíc na každé stanici metra (zmenšenou verzi můžete vidět na samém začátku této recenze). Je pravda, že jak Helen Huntová (například oproti filmu Lepší už to nebude) tak Mel Gibson celkem dost zestárli. Ale zas tak strašné, jak je nám to prezentováno na zmíněném plakátu, kde se ještě navíc dost přitrouble usmívají, to zas není. Moje rada tedy zní: nenechte se tou hrůzou odradit. Když jsem na Internetu četl několik názorů kritiků, zjistil jsem, že se jim film většinou moc nelíbil. Nejlépe ho ale dle mého názoru vystihl jeden z nich, který se omezil na suché konstatování "often very funny". Ve filmu asi skutečně žádnou velkou hloubku nenajdete, ale celkem dost se nasmějete.

7. dubna 2001

zpět