Zatímco na celém světě zuří válka, ve Spojených státech je až do roku 1941 relativní klid. Americká armáda je v pohotovosti, ale jen někteří se zatím účastní opravdových bojů. K nim patří i letec Rafe McCawley (Ben Affleck), který se jako dobrovolník přihlásí k britské RAF. Jeho odchod zasáhne jeho nejlepšího přítele Dannyho Walkera (Josh Hartnett) i zdravotní sestru Evelyn (Kate Beckinsale), jeho dívku, se kterou se seznámil jen čtrnáct dní před svým odchodem.
    V Británii je Rafe přijat poněkud chladně. Brzy si však díky dobrým výsledkům během jednotlivých akcí získá určitý respekt velitele jednotky. Jeho válečná dobrodružství v Británii končí, když kvůli poruše letadla a střelám nepřátelského Messerschmidtu ztratí nad strojem kontrolu a zřítí se do moře. Že je její milý nezvěstný se Evelyn, která je mezitím převelena do Pearl Harboru, dozví od Dannyho, Rafova nejlepšího přítele. Ten je v tu dobu taktéž na Havaji. Naděje, že Rafe žije, je mizivá, a tak Dannyho i Evelyn spojuje pocit ztráty jim blízkého člověka. Postupně se mezi začne vytvářet vztah, který je mnohem více než přátelství. Evelyn se tento vztah snaží nejprve potlačit, nakonec však podlehne. Evelyn i Danny jsou si vědomi, že nedělají správnou věc, nakonec se však svým citům neubrání. Jejich štěstí je však pouze dočasné, neboť se přirozeně stane to, co by se nikdy stát nemělo - vrátí se Rafe.
    Rafe brzy pochopí situaci a jde se opít. Danny, zmítaný pocity viny, strachem ze ztráty nejlepšího přítele i touhou ospravedlnit se, jde za ním a vyprovokuje tak těžce zkoušeného Rafa ke rvačce. Poté, co jsou upozorněni "empíci" (vojenská policie) uprchnou oba bývalí přátelé společně v Dannyho autě.
    V témže autě se probudí druhý den, onoho osudového rána 7. prosince 1941. Probudí je výbuchy lodí kotvících v přístavu, zvuk obrovského množství letadel i střelba z kulometů. Oba bývalí přátelé tak musí na chvíli zapomenout své spory a na to, že se zamilovali do stejné ženy, a pokusit se udělat, co je v jejich silách, aby alespoň trochu zmírnily děsivou ničivost útoku nepřítele.
    Asi víte, že film trvá přes tři hodiny a abych řekl pravdu jen část stojí opravdu za vidění. Film je doslova přeplněn dojemnými řečmi velitelů a neustálým zveličováním Američanů a Spojených států. Dva hlavní hrdinové Rafe a Danny v ohrožení okamžitě zapomenou na veškeré neshody a obětavě se vrhnou zachránit, co se dá. Za vlasy přitažené je to, že se jim jako jediným podaří vzletět z ostřelovaného letiště a postavit se Japoncům. Po akci neváhají v darovat nemocnici krev a poté, co je jim odebráno asi půl litru krve, mají ještě dost síly jít zachraňovat námořníky uvězněné v potápějících se lodích v přístavu.
    Jak jsem se těmito několika detaily pokoušel naznačit nemá snímek Pearl Harbor zrovna zvlášť dobrý příběh, vyplatí se na něj jít pouze kvůli skvělým záběrům japanského útoku a rozličných leteckých soubojů - nejdříve v Británii, později v Pacifiku. Pokud Vás tedy letadla ani druhá světová válka nijak zvlášť nezajímají, tak bych Pearl Harbor moc nedoporučoval. Jestli na něj bojíte jít jen kvůli tomu, že se Vám nelíbí (podobně jako mně) ta ohraná písnička od Faith Hill, tak nemusíte, protože zazní až v titulcích. Hudbu má na svědomí zkušený Hans Zimmer.
    O srovnání s Tmavomodrým světem se pokoušet nebudu, neboť jsem zvědav na Vaše názory, které se doufám dozvím, prostřednictvím ankety na titulní straně.