Klub
rváčů (1999)
režie:
David Fincher
|
Vím,
že Klub rváčů měl premiéru již v únoru. Můžu se ale vymluvit na to, že
mě k napsání takhle opožděné recenze přemluvil kamarád, velký příznivec
Fight Clubu, stále si stěžující na absolutní absenci českých fightclubovských
stránek.
Hlavním hrdinou filmu je člověk jménem Jack, který pracuje u automobilové společnosti
a vyšetřuje následky automobilových nehod. Jack nemá přátele a kromě toho
trpí strašnou nespavostí, a tak se z něho pomalu stává troska. Když
si stěžuje doktorovi, že strašně trpí, pošle ho doktor poznat na diskusní
terapii mužů bez varlat, co je to opravdová bolest. Při návštěvě skupinky
zoufalců, se Jack neuvěřitelně uvolní, pobrečí si a poprvé za dlounou dobu klidně spí.
Jackovo štastné období života, kdy navštěvuje téměř všechny dostupné diskusní
terapie, trvá jen do té doby než se objeví Marla Singerová. Jack zjistí, že Marla
se stejně jako on stala doslova závislá na terapiích. Marla mu také připomínám,
že to co dělá je vlastně hnusný podvod, a tak Jack znovu nemůže spát.
Právě v této době Jack poprvé potká obchodníka s mýdlem Tylera. Potká ho při
cestě letadlem a zdá se, že to bude jen další "mini-přítel", jak
Jack nazývá krátkodobá přátelství uzavřená za letu a končící ihned po příletu.
Když ale Jack dorazí domů, zjistí že jeho byt explodoval a že najednou
nemá, kde přespat. Zavolá tedy Tylerovi a jdou spolu na pivo. Jack se Tylerovi
svěří se svým problémem a Tyler mu nabídne, aby bydlel u něho. Ještě předtím
ho výrobce mýdla požádá, aby ho Jack praštil, jak nejvíc dokáže. Jack nechápe
proč, ale nakonec ho dost nešikovně praští do ucha. Tyler mu nezůstane
ránu dlužen a Jack zjistí, že ho rvačka baví.
Nezůstane jen u jedné rvačky a brzy mají také Jack a Tyler při svých kláních
několik diváků. Rozhodnou se tedy založit Klub rváčů. Schází se každý páteční
večer ve sklepě jedné restaurace a pořádají mezi sebou jednotlivé zápasy.
Nejsou to náhodné rvačky ale zápasy podle přísných pravidel Fight Clubu.
Přestože prvním pravidlem Fight Clubu je nikdy nemluvit o Fight Clubu,
členů neustále přibývá a Jack se dozvídá, že vznikají další pobočky Klubu
rváčů v pobočkách po celé zemi. Aktivity Klubu rváčů už také netvoří pouhé
zápasy mezi jednotlivými členy. Pod krycím jménem Chaos neboli "Project
Mayhem" začíná Tyler se zasvěcenými členy organizovaný zločin a různé sabotáže
ve velkém stylu. Jack se cítí být stále více opomíjen. Aktivity Fight Clubu
začínají mimo něj a Jack vidí, že se mu situace vymyká z rukou...
Co napsat na závěr? Skvělou hudbou, originální a pro diváka naprosto nečekanou
pointou, neotřelými vtipy i skvělou situační komikou se Fight Club rozhodně
může počítat mezi ty nejzajímavější filmy posledních let. Stylem vyprávění
trochu připomíná Pulp Fiction nebo Go, kde na začátku je prozrazena část pozdějšího
děje, ke které se divák musí propracovat celým filmem, aby pochopil, o co
vlastně v té úvodní scéně vlastně šlo. Autoři ale nejsou retrospektivou
zase až tak posedlí. Hlavní myšlenkou trochu zase připomíná Matrix nebo Dvanáct
opic. Když nad těmito filmy člověk hlouběji přemýšlí, má občas problémy si
určité momenty vysvětlit. Celkově je ale Fight Club až neuvěřitelně pečlivě promyšlen,
což člověk který film viděl poprvé dokáže ocenit až zpětně. Pokud jste dosud
Fight Club neviděli, rozhodně ho doporučuji alespoň na videu. Také oficiální webová stránka
Fight Clubu stojí za shlédnutí.