Pokud vám jméno režiséra nic neříká, rozhodně budete znát některé z jeho filmů - Beetelejuice, Střihoruký Edward, Mars útočí, Ospalá díra nebo nová Planeta opic. Nepříliš úspěšný remake Planety opic jsem (naštěstí) neviděl, téměř všechny ostatní Burtonovy filmy ano a vetšinou se mi velice líbily. Když jsem se navíc dozvěděl, že ve Velké rybě hraje Steve Buscemi a Helen Bonham Carter, nebylo o čem přemýšlet.
   Hlavním hradinou filmu je Edward Bloom (mladého Blooma hraje Ewan McGregor, starého Albert Finney). Je to sympaťák, který je díky svým kouskům a neuvěřitelným historkám neustále středem pozornosti. Edwardovu synovi Willovi (Billy Crudup) otcovo vyprávění vybájených příběhů a neustálé se předvádění trochu vadí. A na své svatbě se kvůli tomu s otcem ošklivě pohádá a následně s ním celé tři roky nepromluví. Svůj postoj k otci musí jednoho dne přehodnotit. Dozví se, že otec leží na smrtelné posteli, a tak neváhá a okamžitě vyráží za rodiči.
   Velká ryba kombinuje dva příběhy - současnost, ve které se Will snaží na poslední chvíli porozumět svému otci, s životním příběhem Edwarda Blooma. Ten je divákovi předkládán po částech ve formě Edwardových neuvěřitelných historek. Přestože starému Edwardovi není zjevně dobře, nevynechá žádnou příležitost, aby svému okolí nevnutil nějaký svůj příběh. Willova manželka je jimi okouzlena. Will je slyší opět po delší době, a i když si je stále pamatuje nazpamět, už mu tolik nevadí, spíše ho upomenou na jeho dětství, kdy pro něj byl jeho otec jeho největším hrdinou. Ke svému velkému překvapení také zjistí, že něco z toho, o čem si byl jist, že je pustým výmyslem fantazírujícího rodiče, má reálný základ. Možná že otec zas až tolik nebájí, jen své osudy trochu přikrášluje.
   Divák z "historkové části" filmu brzy pochopí, proč je Edward oblíbený a vždy středem pozornosti, ale také co praktickému a reálně uvažujícímu Willovi může na otcově vyprávění vadit (kromě toho, že každou otcovu historku už slyšel tisíckrát). Osudy Edwarda Blooma jsou opravdu neuvěřitelné, ať se jedná o jeho setkání s čarodějnicí (v jejímž skleněném oku uvidí člověk, jak umře), jeho přátelství s obrem, návštěvu podivného městečka Spectre a setkání s básníkem Winslowem (Steve Buscemi), jeho práci v cirkuse a setkání se svojí životní láskou, námluvy, jeho válečná dobrodružství nebo Willovo narození a Edwardův souboj s velkou rybou.
   V jednom jsou ale všechny příběhy podobné. Tvůrci filmu prokázali neobvyklou představivost a jednotlivé historky jsou přecpané výbornými (a často zcela bizarními) nápady a nejrůznějšími gagy a humornými situacemi. Velká ryba není žánrově jednoduše zařaditelná. Je to něco mezi pohádkou a komedií- člověk se směje skutečně téměř neustále. Kromě toho se ani na chvilku nenudí. Film uběhne jako voda - když jsem se při závěrečných titulcích podíval na hodinky nemohl jsem věřit, že uběhlo víc jak dvě hodiny.
   Velkou devizou Velké ryby jsou také výborní herci, z nichž jednoznačně dominují ti z Edwardových příběhů, zejména Ewan McGregor jako mnladý Edward Bloom, Steve Buscemi jako básník a později lupič a makléř Winslow, Helen Bonham Carter ve dvojroli čarodejnice a obyvatelky Spectre a v neposlední řadě také Danny DeVitto jako principál cirkusu. Velká ryba také podle mého názoru není typickým filmem Tima Burtona, spíše připomíná některé snímky bratří Coenů (Bratříčku, kde jsi, Big Lebowski ad.).
   Když bych chtěl charakterizovat Velkou rybu napadají mě pouze slova jako úžasný, fantastický nebo neuvěřitelný. Až na trochu dojemný konec mu nemůžu nic vytknout. Velká ryba mě nadchla a vřele ji všem doporučuji.